ČES SE ROZHODLA OCENIT NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ČESKÉ VĚDCE OBORU

Přesto, že počátky odborného zpracování ergonomické problematiky lze v českém prostoru vystopovat již v meziválečném období, mladý vědecký obor u nás na rozdíl od zahraničí dodnes nepřekročil stádium svého etablování. Charakterizuje to nejen absence jeho samostatných výzkumných pracovišť jak v Akademii věd, tak na univerzitách, ale také chybějící studijní obor na vysokých i středních školách. O to vyšší pozornost si zaslouží průkopníci oboru, kteří pracují v mnohem těžších podmínkách než jejich kolegové v již etablovaných vědách.

Výrazné osobnosti se v české ergonomii začaly objevovat až 60. letech 20. století. K prvním řadíme známého zlínského designéra profesora Zdeňka Kováře, který se ve spolupráci s lékaři intenzívně zabýval tvarováním nástrojů a celkovým řešením strojů. Později přizval ke spolupráci i psychologa Františka Podškubku, který jeho aktivity rozvíjel v rovině duševních kvalit. Renomované pracoviště však bylo po létech zrušeno. Od 70. let koordinoval výzkum samostatného oddělení ergonomie Výzkumného ústavu bezpečnosti práce v Praze Vladimír Glivický. K jeho nejvýznamnějším výsledkům patřilo vydání první české monografie o ergonomii. I toto oddělení bylo následně zrušeno sloučením s jinými, což zásadně přispělo k poklesu jeho významu. V 70. a 80. létech se intenzívně rozvíjela také práce Institutu průmyslového designu Praha, s nímž v oboru ergonomie spolupracoval psycholog Oldřich Matoušek, což se projevilo i v kvalitě periodika „Průmyslový design“. I tento institut a časopis byly zrušeny. Dnes na již nežijící protagonisty této etapy dějin české ergonomie jen s úctou vzpomínáme. Důležité nyní bylo ocenit žijící osobnosti, které na uvedené předchůdce navázaly, nebo se pokusily někdy i vzkřísit umělými politickými zásahy přerušené dílo. ČES se proto rozhodla udělit mimořádné uznání dvěma nejvýznamnějším žijícím vědcům za celoživotní přínos oboru – MUDr. Sylvě Gilbertové CSc. a Prof. Ing. Luboru Chundelovi CSc. Jde o prvá ocenění nejen po roce 1990, ale vůbec v historii české ergonomie.

Sylva Gilbertová vstupovala do oboru z prostoru rehabilitačního lékařství. To se tradičně snažilo napravovat důsledky nekvality jak pracovního, tak mimopracovního prostředí. Zaměstnavatelé se vždy pokoušeli předejít především úrazům spojeným s výkonem profese, neboť ty byly snadno prokazatelné. Problematika tzv. nemocí z povolání, zejména nespecifických, byla dlouho odsunována stranou a u pohybového ústrojí se řešila právě uvedenou rehabilitační podporou. Poctivé a vnímavé odborníky, mezi něž patří Sylva Gilbertová, to nezbytně vedlo k prosazování poznatků ergonomie do praktického života. K tomu měla příležitost mj. na vrcholném českém pracovišti – ve Státním zdravotním ústavu. Zde se vedle výzkumu věnovala velmi potřebné osvětě, protože ergonomické normy nemají z mnoha příčin tak závaznou formu jako legislativa vztahující se k bezpečnosti práce. Gilbertová se stala spoluautorkou řady názorných plakátů, která známe dlouhá léta z nástěnek mnoha podniků. Teprve dnes s odstupem času začíná být popularizace vědeckých poznatků ceněna podobně jako publikování v periodicích určených odborníkům. Etablující se ergonomie však potřebovala také podnícení zájmu vědců, kteří by se jí věnovali. Obor, který stále nemá svou vlastní vysokoškolskou studijní specializaci, je závislý na podpoře absolventů příbuzných věd – medicíny, psychologie, inženýrských studií ad. Jejich iniciaci a vzájemné spolupráci slouží Česká ergonomická společnost v různých formách fungující od konce 60. let minulého století. Také v této společnosti se Dr. Gilbertová aktivně angažovala, a to i v jejím vedení. Vyvrcholením její práce pak byla příprava jedné ze dvou prvních (a dodnes stále jediných) českých učebnic ergonomie, kde společně s psychologem Matouškem shrnuli své poznatky, aby mohly být šířeny při výuce ve zdravotnickém prostředí. V nejnovější době také v rámci ČES spolupracovala na přípravě odborných kritérií profesní kvalifikace „Specialista v ergonomii“, která představuje první v tuzemsku akreditovanou kvalifikaci oboru. Takto velmi stručně načrtnutý profesní životopis Sylvy Gilbertové je ukázkou důsledné životní cesty, věnované prosazování nového vědeckého oboru v českých podmínkách, které mu přes jeho nezpochybnitelný společenský přínos přály jen velmi náhodně.

A jestliže podobný závěr lze učinit také při pohledu na pracovní osudy druhé oceněného – Lubora Chundely – není divu, že tato dvojice ergonomů podnítila české odborné prostředí k počátku udělování mimořádných uznání za celoživotní vědeckých přínos. Chundelova profesní dráha je celá spjata s Českým vysokým učením technickým, kde působil na Fakultě strojní. V souvislosti s ergonomií by se dalo očekávat, že učil budoucí inženýry – projektanty strojních zařízení. Těm se však v průkopnických dobách oboru mohl věnovat jen krátce, jeho základní působiště bylo na katedře vzdělávající průmyslové managery. Zde byla šance prosadit do komplexnějšího výukového programu i ergonomii. Lubor Chundela pro ni vypracoval první tuzemskou učebnici a zřídil výukovou laboratoř, bez níž si prezentaci problémů dnes už nedokážeme vůbec představit. Užití laboratoře pak vyžaduje zpracování speciální řady skript pro praktická cvičení. Tím byl dotvořen promyšlený vzdělávací systém, který by se v budoucnu mohl stát základem pro koncepci struktury specializovaného studia ergonomie. Chundelova skripta z 80. let minulého století jsou natolik univerzálně platná (a nemají dodnes konkurenci), že jsou technickou univerzitou vydávána i po čtyřiceti létech. Laboratoř však potkal podobný osud, jako již mnohé popsané historické aktivity etablujícího se oboru – byla zrušena a nynější Chundelovi pokračovatelé se ji pokoušejí v nových podmínkách pracně obnovit. Akademickou kariérou se podařilo Chundelovi projít až k titulu univ. profesora jen díky jeho nezdolnému úsilí, které se šťastně setkalo s tolerancí jeho pracoviště vůči novému neetablovanému oboru. Své odborné postavení pak mohl využít k tomu, že ergonomii podporoval v českém prostředí, ať už to bylo vystoupeními na mnoha konferencích nebo aktivním působením v Československé vědecko-technické společnosti. V rámci ČES se pak v posledním období podílel rovněž na odborné přípravě prvního tuzemského kvalifikačního systému pro ergonomii.

Česká ergonomická společnost udělila prvá mimořádná uznání za celoživotní vědecký přínos oběma osobnostem v rámci mezinárodní konference pořádané na podzim roku 2017 ve vítkovickém centru Gong.